Přes zarostlý vrchol Ropice vede pěšina.
Je to nejvyšší vrch Těšínských Beskyd,
spadající k severu do údolí Řeky
a k jihu do údolí Slavíče a Morávky.
Po jubilejním a nezapomenutém 20. ročníku na Trávném jsme se rozhodli pro táboření na vrcholu nejvyšší hory Těšínských Beskyd, Ropici s nadmořskou výškou 1082 m. Důvodem byla její výška, blízkost obce Morávky s naší chatou, vstřícnost majitele lesa a souhlas správy CHKO Beskydy.
Minulé i plánované ročníky jsme museli obhájit i proti kritice „ideologů“ na OV KSČ ve Frýdku. Myslím, že v kvalitní sestavě a za podpory představitelů naší obce jsme „brkohryzy“ docela vydivočili. Obhájili jsme 20 – ti letou tradici, spoustu poctivé práce, romantiku, která patří k mládí, účast trampů … Nikdo nám nic nezakázal. Byly to tzv. „nasírací metody“.
Při 23. ročníku v roce 1989 jsme prožívali události diskusemi u ohňů. Počet táborníků v následujících ročnících poklesl. Na Klondyke se již nechodilo trucovat, zpívat písně, které byly na indexu a vyprávět vtipy o zlatou mříž. Absence byla často komentována „Nemá čas, podniká“.
25. ročník v roce 1992 jsme chtěli uspořádat v místě vzniku táboření, tedy v sedle Smrku, na počest čtvrtstoletí. Nepovedlo se. Důvod byl pochopitelný. Zpřísněný režim v lokalitě se stíženým hospodařením, pro níž je zpracován biotechnický projekt obnovy lesa. Rozhodnutí „nepovolujeme“ jsme respektovali. Přesto jsme to vzdali s nepříjemným pocitem nových argumentů. „ Takové akce se na západě nedělají“ apod.
Řada 10. ročníků na Ropici tedy nebyla přerušena. Rok 1992 však přinesl radostnější událost.Poprvé se zúčastnili noví táborníci z polských Swietochlowic. Dnes již legendární telefonický rozhovor s jejich vedoucím p. Damianem Poradou bez překladu vyzněl zle – nedobře: „Namioty netřeba, vemte si stany“ – domluveno. Přišli v početné skupině, samozřejmě bez namiotů – stanů. Tak poznali zimní táboření. Tam nahoře pomohli všichni. Výsledek byl senzační. 6. – 7.3. 1993 se konalo 1. česko – polské zimní táboření u chaty Swiatowid pod Čantorií přímo na česko – polské hranici. Narodilo se nové táboření, které v roce 1997 pokračuje 5. ročníkem. Tradičně nese název „Ondraszek“ podle lidového hrdiny, zbojníka Ondráše z Janovic pod Lysou, který je ctěn na obou stranách beskydské hranice.
Dospěli jsme loni k 29. ročníku. Program je vždy podobný, ale i jiný. Pěkné trasy na běžkách z Ropice na chatu Ropičku, či opačnou stranu na Javorový, nebo Slavíč jsou nahrazeny pěšími vycházkami není – li sníh. Táborák a vaření v přírodě se koná vždy. Kytara, zpěv, debaty neberou konce. Mládež kouká. Nejbližší, nejvhodnější možnost mají při mini škole zimního táboření na Prašivé, což je „přípravka“ Klondyke.
Těšíme se na 30. ročník. Nezklame. Letos naposled na Ropici.
Na tomto místě tradičně vyhrazeném ukázkám ze „zlatokopecké literatury“ se k Vám rád obracím s pozváním na jubilejní 30. ročník zimního táboření KLONDYKE.
Jsme hrdi na třicetiletou tradici této naší akce. Je to docela dlouhá řada. Probíhala a propletla se svou dobou. Při vědomí nadšené práce zakladatelů a organizátorů, které nelze vyjmenovat a stovek vděčných účastníků, při vědomí, že od skutečné zlaté horečky na aljašském Klondyku uplynulo na měsíc přesně 100 let, se těžko hledají odpovídající slova k pozvání. Na akci tvrdou, romantickou, vyhledávanou i zatracovanou, na zimní táboření KLONDYKE v Beskydách.
Půjčil jsem si proto 5 let starý článek, z něhož jsem již použil nadpis od zasloužilého mistra turistiky a nositele zlatého odznaku „Zimní táborník“ Oty Jurena z Laškrouna.
Beskydský vrchol Ropice byl před nedávnem svědkem malého jubilea. Milovníci zimního táboření si na něm dali schůzku, aby tu společně strávili u táboráku krásné chvíle a pod širákem přespali dvě noci. V pořadí už 25. Klondyke se podobně jako všechna předchozí na Smrku či na Travném vydařil k potěše účastníků.
Proč to připomínám? Především abych přivábil k následování všechny, kdož zatím se zimním pobytem v přírodě váhají. Jeho kouzlo mě chytlo už před více než padesáti lety. Za tu dobu jsem prospal téměř dvěstě nocí v nejrůznějších podmínkách. Tedy ve sněhovém iglú, záhrabu, pod širákem, ve sněhové chýši, ve stanu, v síti atd.
Zvláště rád vzpomínám na Klondyke pořádané na beskydských kopcích. Do jednoho se odbývaly stranou veškeré civilizace, každý z nás si na vrcholek musel vše potřebné dopravit na vlastních zádech, stálo nás to mnoho potu. Ale o to víc jsme si těchto příležitostí považovali. Vždyť jen ti dobře připravení, nejvytrvalejší zvládnou drsnou, ale nádhernou zimní krajinu tak, aby je vábila vždycky k sobě zpátky. Přidáte se k nám i vy?
Těmito větami Vás srdečně zvu na naše táboření.
Zle se píše článek o akci hned den po ní. Zážitků z přírody a setkání je příliš mnoho, zatím neurovnaných. Ohlasy teprve trávíme. Jde o jubilejní 30. ročník zimního táboření „Klondyke 96″ na beskydské Ropici.
Autobus s pořadateli z odboru KČT Horní Datyně vyjíždí ráno. Čím blíže Beskydám, tím hustší mlha. Frýdek, Pražmo, Morávka – je vidět na pár metrů. Ale dobře tušíme, co může být nahoře. Šest kilometrů stoupání do výše 1 082 m. Ještě zdaleka ne na vrcholu mlha zůstává pod námi v údolí a azurové nebe trvalo až do neděle, kdy jsme jako poslední odcházeli. Nelze jinak než alespoň stručně popsat krásný obzor. Blízký vrchol Javovového, hraniční hřeben V. Čantoryje sotva kousek nad linií mlžného moře. Zato za nimi nejvyšší vrch Slezských Beskyd – polské Skrzyczne, pod ním Szczyrk, táhlý hřeben k Baraní hoře. A dva krasavci v dáli – Pilsko a Babí hora. Pak přichází to nejneuvěřitelnější. Miniatura Belanských Tater, Vysoké Tatry a docela blízké Roháče. „Nejbližší“ hřeben celé Malé Fatry, nelze si splést Rozsutec a Fatranský Kriváň. V údolí Váhu (Strečno) je průhled na Nízké Tatry – aspoň kousek!Pokračujeme Lúčanskou Malou Fatrou – za ní se skrývá Martin. Konec typiským kuželem Klaku a Strážovskými vrchy. Chcete udělat čelem vzad? Ano, jsou to Jeseníky – Velký kotel a Praděd. Vždy jsem považoval za nadsážku popsané pocity při těchto jedinečných výhledech. V neděli ráno v 7.15 hod. jsem se šel podívat na vrchol Ropice na východ Slunce zpoza Tater. Myslel jsem, že tábořiště ještě spí. Na vrcholu stálo 80 lidí, řekl bych, že v pozoru. A bylo ticho! Byl jsem rád, že to vše viděli táborníci, kteří přijeli z Prahy, Ústí, České Třebové, Lanškrouna, Trenčína a mnoha jiných míst. My místní víme, někdy lov na inverzi trvá pěkně dlouho. Sněhu bylo málo, teplota přála zimním táborníkům. Večerní program asi také překvapil. Byla to trochu provokace – proti tradicím a pohodlnosti. Podium bylo připraveno. Zlatým hřebem byl kankán krásných předpisově oděných dam. Závěrečné vyhrnutí sukní a kalhotky pěkně popsané písmeny Klondyke 96 vyvolalo povyk až ryk. O půlnoci umlkla hudba skupiny Vlčáci i klavír. 30. ročník se vydařil. V neděli jsem šel poslední, dolů do mlhy na Morávku. Opatrně. Velmi to klouzalo. Spadl jsem pět metrů od hospody, ne proto, aby se kamarádi řehtali. Bylo jich hodně. Z pátku na sobotu v 60 stanech. O den později ve 120 stanech. Průchozí se táhli nepřetržitou řadou jako na Chilkoot.
Děkujeme za účast a kamarádství.
Honza Sládek
Předseda odboru KČT
Horní Datyně