Travný, horo opuštěná.
Jen vítr zde navštěvuje
tvé království samoty a ticha.
S využitím článku v časopise Turista č. 11/86 k 20. ročníku ZT Klondyke.
Jak dlouho vydrží člověku romantika ? Nevím. Ale tuším! Před dvaceti lety turisté, nadšenci založili tradici. Tehdy to netušili, uspořádali jen 1. ročník zimního táboření v Beskydách. Tehdy a dalších 9 let v sedle Smrku. Účastníků od prvních 28, každý rok přibývalo. Pořadatelských úkolů také. Kupodivu přibývalo i aktivních pomocníků. Od 11. ročníku se tábořiště přestěhovalo ze sedla Smrku na vrchol Travného – hory 1 203 m vysoké s ještě tvrdšími podmínkami a znovu, kupodivu účastníků přibývalo! Mládež, která v termínu táboření absolvuje svůj „Zimní přechod Travného“ s návštěvou tábořiště, namnoze mlčky i nahlas přísahá, že za rok se vrátí se stanem a spacákem. A tak dnes 300 i více – táborníků není zvláštností. Slavný Klondyke v Beskydách má svůj zvuk.
V podmínkách odboru turistiky TJ Horní Datyně se zimní táboření stalo celoroční osou činnosti, je nutno udržovat místo táboření v pořádku po celý rok, neboť vše jde na náš účet. Děláme to ovšem rádi. Absolvujeme lesní brigády – čestně si tak chceme naklonit přízeň St. lesů a správy CHKO Beskydy. Vždyť táboření v takové lokalitě není samozřejmostí. Táboření musí být zajištěno po materiální stránce, vše je třeba vynést, připravit dřevo a vše potřebné a nejblíže do osad je 6 km se značným převýšením. Spolupracujeme s turisty z Morávky při organizaci přechodu Travného k uctění památky 11 partyzánů padlých zde v prosinci 1944. Na Morávce pod Travným vlastníme chatu, která je centrem organizování táboření. Tuto třeba udržovat, zvelebovat…
A stejně, nebo právě proto dobrý kolektiv turistů, organizátorů pracuje dál. Kromě toho za 20 let se vystřídaly podmínky od bláta a jarního počasí po drsnou zimu a záplavy sněhu. Od mlhy a tmy, až po krásné výhledy na Beskydy, na Fatru, Tatry, Roháče a z druhé strany Jeseníky. Od setkání se skupinami, která to vše vidí poprvé, po setkání s přáteli jako před lety na Smrku. Od setkání se sousedem po setkání s turistou z druhého konce republiky. Od pohodlné dvouhodinové procházky z Visalají na vrchol po sedmihodinový vysilující výstup v hlubokém sněhu, byť po stejné trase. Bohužel s některými kamarády se již ani zde nepotkáme. A pak zahoří oheň a zazní kytary i s hymnou Klondyku „Aljaška je daleko…..“
Pak přijde noc – v mrazu, ve stanu s kamarády. Noc se složitým, ale krásným ránem. Inu zimní táboření je maturitou turisty.
Rady na cestu: do Frýdku vlakem, autobusem na Visalaje, po zelené 6 km, převýšení 400 m na Travný, lze pokračovat na Morávku (zelená), nebo do Pražma (modrá). Autobusy odjíždějí do Frýdku i Ostravy.